Křižovníci s červenou hvězdou
Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, 
jediný církevní řád českého původu, se vyvinul z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 svatou Anežkou Přemyslovnou (1211 - 1282) u kostela sv. Haštala v Praze. Roku 1237 povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Od roku 1238 měl Řád již vlastní samosprávu. Po krat ším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se roku 1252 Křižovníci trvale usídlují u Juditina mostu, kde byl záhy vybudován klášter a špitál Sv. Ducha s kostelem sv. Františka. Z výhodné polohy konventu při důležité obchodní trase vyplývaly řeholníkům i jisté povinnosti (opevňovací práce, údržba mostu aj.). Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího představeného. Po svém vzniku se řád rychle rozšířil na území Moravy, Slezska, Polska i Uher.
Hlavním posláním bratří byla špitální činnost, od samého začátku se Křižovníci věnovali také duchovní správě na svěřených farách. Až do konce 13. století byli do komunity přijímány i ženské členky řádů (např. ve Stříbře), které obstarávaly práci ve špitálech. Nejvyšší představený řádu měl titul Mistra (později Generála a Velmis tra). Až do 18. století měl Řád i své laické bratry, později již jenom kněze. Radu Velmistra tvoří čtyři konzultoři a generální prokurátor. Někteří z řádových kněží jsou pověřováni vedením řádových domů jako komtuři, nebo probošti. Nižší klerikové skládali pouze jednoduché sliby: nové - řeholní jméno členů Řádu nebylo zavedeno.
Domácí původ Křižovníků přispěl k mimořádnému vzestupu této řehole již za Vác lava I. Nevídaně rychlý byl nástup Řádu do měst, příznačný usídlováním Křížovníků při zvláště významných 
kostelech, v nichž se ujímali duchovní správy a většinou přijímali závazek zřizování a správy špitálů. Největšího rozkvětu dosahuje Řád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých ze mích a Uhrách. K nejvýznamnějším předhusitským komendám v Čechách vedle Prahy patřily: Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha - Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum sv. Máří. Na Moravě má Řád probošství Hradiště sv. Hypolita u Znojma. Důležité byly i komendy ve Slez sku: např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice atd., které působily až do sekulari zace v roce 1810. V novější době spravovali Křižovníci větší počet farností, zejména v západních Čechách (Sedlec, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Cheb, Tachov, Lo ket aj.), k významným duchovním působištím našeho Řádu náleží až do dnešních časů komenda při chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni.
Se smrtí Karla IV. (29. listopadu 1378) přichází několikanásobná katastrofa nej prve v podobě zničujícího požáru hlavního řádového pražského sídla a největšího ze šesti městských špitálů u sv. Františka při Kamenném (tj. Karlově) mostě. A později v podobě daleko zhoubnější, totiž tak zvaných husitských nepokojů:
Vzbouřenci vedení Janem Želivským vypudili velmistra Jana ze Zdenic a většinu pražských Křižovníků z Prahy a tito se pak rozptýlili po západočeských křižovnic kých působištích. V Praze zůstalo pouze několik málo bratří, kteří ještě pečovali o nemocné. Později (1420) byla budova pražského špitálu u Kamenného mostu hu sity poškozena, vypleněny statky zaručující obživu nemocných a těch, kteří o ne mocné pečovali (Hloubětín, Ďáblice, Tursko a Dobřichovice). Řádový majetek, zá kladna pro obecně prospěšnou špitální službu, byl rozchvácen.
I mimo Prahu samotnou, kam noha husitských pustošitelů vstoupila, za dupala kve toucí dílo křesťanské lásky k bližnímu mnohde nenávratně do nicoty. Takto asi na vždy za nikly špitály v Sušici, Klatovech, Budějovicích a v Litoměřicích; komendy ve Stříbře, Písku a v Ústí nad Labem. Ke své vlastní škodě zdivočelí zoufalí husité zničili vzácná místa, kde se pečovalo o prospěch společnosti. Na obnovení obdobné bla hodárné a bezplatné péče o nemocné si pak musel národ počkat mnohá desíti letí, ne-li staletí. Zde pak se blíže nezmiňuji o obětech na životech řádových kněží a pe čovatelů o nemocné a rovněž nezmiňuji se o značných jiných škodách, např. na umě leckých dílech. Částečně oprávněný lidový hněv vůči některým zesvětštělým du chov ním našel si přečasto hromosvod k vybití zloby na nevinných. Tak to bývá…
Z husitského řádění se dlouhá desetiletí těžce nevzpamatovával jenom Řád kři žovníků s červenou hvězdou, ale celá společnost. Řád začíná opět přinášet své plody ve prospěch české pospolitosti v hojnější míře až s příchodem klidnějších časů, které se datují až novověkem. Avšak ani pak nebylo mnoho klidu. Obrovské škody způsobila třicetiletá válka. Pak po chvílích obnovy přišel osvícenecký lupič Josef II., který vyvlastnil a přisvojil si řádové špitály, aby mohl sám sobě připsat zásluhy za péči o potřebné. Dříve, než stihl podepsat dekret, jímž měl být ožebra čený Řád beze zbytku zrušen, byl neblahý císař povolán před soudní stolec Nej vyššího, takže své zhoubné záměry nestihl zcela naplnit.
Jemu podobní byli později i další „humanisté“, kteří rádi pěstovali sociální vymo ženosti na troskách dříve kvetoucích charitativních zařízení. Tak po roce 1948 do chází k vyvlastnění zbytků řádových domů a k zákazu činnosti Řádu. V dějinách Řádu se mnohokrát stalo, že si mocní rádi „ukousli z jídla“, které při založení Kři žovníků připravila pro nemocné a znevýhodněné lidi svatá Anežka Česká. Řádu po roce 1990 byly navráceny poněkud okousané kosti z někdejšího majetku, ale přesto se daří i s jeho pomocí obnovovat původní záměr naší Zakladatelky pomáhat lidem v nouzi. Tak se můžeme v nejnovější době radovat třeba z křižovnického Juvenátu, který v Praze poskytuje ubytování a zázemí vysokoškolským studentům. Největším pokrokem v obnově činnosti našeho Řádu však asi je Křižovnická pečo vatel ská služba, Křižovnický domácí hospic a paliativní ambulance, jež náš Řád zřídil, provozuje a financuje převážně z výnosů řádových podniků Křižovnické lesy s.r.o. a Křižovnické statky s.r.o. Ať Bůh dá pokojné časy, aby dějinnými vichry olámaný strom Anežčina odkazu, zvolna zase obrůstající, mohl vydat co nejhojnější ovoce dobrých skutků Bohu ke cti a lidem k útěše! Modlete se, prosím, za zachování a rozkvět jediného českého řádu, Řádu křižovníků s červenou hvězdou!
| 1) | Zakladatelka Křižovníků s červenou hvězdou svatá Anežka Česká – Přemyslovna odkládá královský oděv, aby sloužila Bohu a potřebným lidem |
| 2) | Hlavní vchod do pražského sídla Řádu v Platnéřské ulici |
| 3) | Průhled Platnéřskou ulicí k Vltavě |
| 4) | V našem domě sídlí různé instituce |
| 5) | Ve vchodu Vás čeká recepční |
| 6) | Pohled do nádvoří |
| 7) | Někteří pracovníci Křižovnické pomoci a Hospice sv. Anežky |
| 8) | Vchod do místního oddělení Křižovnické pomoci |
| 9) | MUDr. et Mgr. P. Martin Moravec, O.Cr, ředitel a lékař Křižovnického domácího hospice nás pozval na návštěvu |
| 10) | V kanceláři sociálního poradenství |
| 11) | Vrchní sestra |
| 12) | V paliativní ambulanci |
| 13) | Průhled chodbou oddělení Křižovnické pomoci |
| 14) | Součástí oddělení je také malá kaple sv. Anežky České |
| 15) | P. Martin Moravec ukazuje ošatku s lístečky se jmény pacientů, na něž pamatuje také jako kněz při mši svaté |
| 16) | Velmistr Křižovníků s červenou hvězdou PharmDr. et Mgr. Josef Šedivý s některými křižovníky a příznivci při svěcení léčebných pramenů na zahájení lázeňské sezóny ve Františkových Lázních roku 2019. |
Výroční zpráva Křižovnického domácího hospice za rok 2024.