Farnost Františkovy Lázně - Město

 

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně

 

Farnost Františkovy Lázně - Venkov

Římskokatolická farnost
Františkovy Lázně - venkov

 

 

Františkolázeňské listy:

Kostel Povýšení sv. Kříže je skoro do Velikonoc uzavřen

 

V minulém čísle Františkolázeňských listů jste si mohli povšimnout, že veškeré bohoslužby, i ty vánoční, jsou přesunuty do našeho druhého městského kostela do Horních Loman. Některé z čtenářů jistě zajímá proč je vlastně hlavní kostel Povýšení sv. Kříže uzavřen.
Došlo k tomu asi takto: Na jaře roku 2003 se na malovaném stropě kostela ukázala zlověstně se zvětšující mokvavá skvrna. Bylo jasné, že střešní krytina v nejnamáhavějším místě úžlabí netěsní. Z toho vyplynulo jednak horečnaté alespoň provizorní utěsňování, ale také velká panika z výhledu na nákladné trvalé řešení nastalého problému. Naštěstí se nad námi ustrnuly Lázně Františkovy Lázně, a.s. a poskytly nám více než stotisícový sponzorský dar, s jehož pomocí jsme mohli nejenom zásadním způsobem obnovit střechu na kostele, ale i vstoupit do programu Regenerace městských památkových rezervací. Pomocí tohoto programu se podařilo letos zjara získat dotace ze státního rozpočtu a z rozpočtu města převyšující milion korun na opravu výmalby kostela Povýšení sv. Kříže. Letmý pohled návštěvníka kostela jistě dříve odhalil, že více jak třicet let se nemalovalo. To, co se letmým pohledům nenabízelo, však bylo ještě horší. Když bylo začátkem září postaveno lešení a započaty práce na malbách, zjistilo se, že zrakům vzdálené části výzdoby především nad římsou a na stropech jsou ve velmi špatném stavu. To, co se zdálky jevilo ještě snesitelně, ba snad i krásně, zblízka ukazovalo svou stářím svraštělou a oprýskanou tvář zapudrovanou letitými nánosy prachu. Restaurátoři se snažili, co se dalo - strop se zachránil. Dnes jen patina, patrná ve srovnání s docela rekonstruovanými plochami stěn jako tmavší barvy, napovídá, že strop lodi je důstojnou "starou dámou" po liftingu, s decentním nánosem líčidel. Ale ani ten nejrafinovanější make-up nemůže skrýt, že by mohla vyprávět o dobách kdy stařičkému mocnáři bylo čtyřiadvacet. Galantní doprovod zcela nové výmalby stěn sice svou mladickou jásavostí trochu "starou dámu" zlehčuje, ale však on se také časem stane usedlejším a zešedne...
V době, kdy vám o tomto všem píši ještě není dokončeno malování presbytáře, to je části, kde se při bohoslužbách nachází kněz. Restaurátorský tým však již zcela očistil hlavní fresku za což patří dík nejenom jemu, ale hlavně Zastupitelstvu města, které nám na naše zoufalé volání o pomoc urychleně a v "hodině dvanácté" přihodilo záchranný pás ze sto deseti tisíců korun, abychom neutonuli v dluzích. Práce restaurátorů jsou totiž vysoce specializovanými činnostmi vyžadujícími odborníky se znalostmi, schopnostmi a zkušenostmi, které je třeba takřka zlatem vyvažovat.
Velkým překvapením jsou také v nynějších dnech znovuobjevené už třicet let zabílené fresky v přízemní části presbytáře. Mělo se za to, že jsou dočista zničené, přesekané vedením elektrických rozvodných sítí, ale ve skutečnosti se dají ještě zachránit. Teď na počátku prosince ještě nevím jak, ale budeme o tom ještě uvažovat, snad se nějaké řešení najde. Buď stihneme opatřit ještě do otevření kostela nějaké peníze a fresky restaurovat, nebo je provizorně zakryjeme nějakým textilním dekoračním materiálem a opravíme později - až se sejdou peníze. Každá z fresek zobrazuje jednu postavu. Vlevo od oltáře stojí sv. Helena a vpravo její syn císař Konstantin Veliký. O osudech zobrazených postav si můžeme něco povědět snad ještě příště.
Návštěvník obnoveného kostela krom jasné a útulné výmalby nepřehlédne osmdesátikilový masivní šperk z českého křišťálu, který bude svými pětatřiceti rameny obnovený prostor ozařovat. Kromě těchto potěšení pro oko návštěvníka kostela se chystá a částečně už i realizovalo potěšení pro ucho. Po letech se díky takřka stotisícovému daru pana Joachima Zylka z Frankfurtu nad Mohanem, milovníka našich lázní, podaří rozezvučet všechny tři zvony ve věži kostela. Jakýmsi intermezzem jsou již dnes slyšitelná libozvučná odbíjení věžních hodin na oba venkovní cimbály. Zvony se rozhlaholí až k příležitosti otevření kostela. Kostel je dnes sice uzavřen, ale pod jeho skořápkou dochází k velkým věcem a bujnému rozvoji. Před Velikonocemi, až budou pukat skořápky všech těch zdánlivě nudných a neživých vajíček, ukáže se, co je uvnitř…

2. prosince 2004

P. Jan Janeček, O.Cr.

 

 
1. 2. 3. 4.
1. 7m3 fošen k zhotovení nejsvrchnějšího patra lešení pod stropem lodi
2. Celá loď vyplněna lešením
3. Lešení v presbytáři
4. Vzorky barev navržené NPÚ k rekonstrukci barevnosti lodi
 
5. 6. 7. 8.
5. Zpuchřelé omítky v presbytáři
6. Zpuchřelé omítky v lodi
7. Šupinovité odlučování malby na stropě presbytáře
8. Opadávání omítky fabionu stropu presbytáře
 
9. 10. 11. 12.
9. Mgr. Drncová z Národního památkového ústavu (NPÚ) v Plzni provádí sondy na stropě lodi
10. Detail rozety na stropě lodi
11. Restaurování hlavní fresky Boha Otce v závěru presbytáře na stropě
12. Detail signatury autora fresek "Wil. Kandler, pinx. 1854"
 
13. 14. 15.
13. Freska sv. Heleny v závěru presbytáře po odkrytí
14. Freska císaře Konstantina I. Velikého v závěru presbytáře, po odkrytí
15. Freska císaře Konstantina I. Velikého v závěru presbytáře, injektování pukliny
 



Srovnání: insteriér kostela před a po rekonstrukci

 
 
Západní stěna lodi 2004   Západní stěna lodi 2005
 
 
Pohled z kůru 2004   Pohled z kůru 2005
 
 
Závěr presbytáře 2004   Závěr presbytáře 2005
 
 
 
Obr. vlevo

Závěr presbytáře vlevo 2004, pod oknem je pod červenou malbou skryta freska sv. Heleny

Obr. vpravo Restaurovaná freska sv. Heleny 2005

 

 

Listy - Císař Konstantin Veliký, jeho matka sv. Helena a nalezení sv. Kříže

 

Již dříve jsem ve Františkolázeňských listech informoval, že je kostel Povýšení sv. Kříže ve Františkových Lázních přechodně uzavřen a proč. Také jste se dozvěděli, že při renovování vnitřních maleb v kostele se podařilo odkrýt dvě již třicet let zabílené fresky po obou stranách hlavního oltáře. Obě postavy na freskách, svatá Helena (kol.r.248 - 328) a její syn císař Konstantin Veliký (280 - 337), měly nejenom pohnuté životní osudy, ale kupodivu, i když žily před sedmnácti stoletími i vztah k našemu kostelu. Tento vztah se opírá o zasvěcení františkolázeňského kostela mystériu svatého Kříže.
Svatá Helena byla jistě krásná žena, když se i přes svůj neurozený původ mohla stát manželkou vysokého vojenského hodnostáře Konstance Chlora. Z jejich vztahu se v roce 280 narodil syn Konstantin. Zákony antického Říma, však neuznávaly manželství osob z tak rozdílných společenských tříd a proto císař Dioklecián svého vojenského tribuna roku 282 přinutil, aby svou nerovnorodou manželku zapudil. Konstantina se však Chlorus nevzdal - tím Helena ztratila nejenom manžela, ale i syna. Zdálo se, že Helena navždy zmizí ze scény a dožije jako nevýznamná žena v Trevíru, kam se musela odstěhovat. Avšak, když Konstanc Chlorus v Británii roku 307 zemřel, pozvedly jeho legie na štíty (tj. prohlásily za vládce a velitele) jeho mezitím dospělého syna Konstantina.
Ten neváhal a svou matku Helenu pozval na svůj dvůr, a aby poukázal na to, že ušlechtilost nemusí být vždy jen výsadou rodové šlechty, ozdobil ji titulem "nobilissima faemina" (nejvznešenější žena). Později dochází k politické krizi, která přerůstá v otevřený konflikt mezi Konstantinem a jeho rivalem Maxenciem.
Konstantin vytáhl proti nenáviděnému tyranovi Maxenciovi do Itálie, aby jej svrhl, ale podnik to byl velmi nejistý. Před rozhodnou bitvou jež měla být svedena na Via Flaminia před Milvijským mostem na předměstí Říma, měl Konstantin sen, jenž mu doporučil použít znamení kříže jako korouhve pro své vojsko. Jak zaznamenal Laktancius, viděl císař ve snu kříž doprovázený slovy: "V tomto znamení zvítězíš!" Bylo to doporučení velmi neobvyklé. V prvních stoletích našeho letopočtu bývali křesťané v různých vlnách hromadného pronásledování státní mocí bestiálně mučeni a vybíjeni po celých rodinách. Sám kříž byl v očích celé společnosti chápán jako něco nepočestného, byl něco jako šibenice, popravčí nástroj užívaný běžně k výkonu těch nejpotupnějších trestů. A toto znamení měl císař přijmout jako vítězné znamení, jako čestnou zástavu…
Asi to nebylo jednoduché rozhodování, nicméně Konstantin uposlechl a kříž jako svou výsostnou korouhev do bitvy použil. A vyplatilo se. Nad Maxenciem vyhrál, svou moc upevnil takže byl konečně jediným vládnoucím císařem nad celou západořímskou říší.
Jistě i tato zkušenost jej přivedla k tomu, že roku 313 vydal tzv. Milánský edikt, kterým bylo ukončeno třísetleté krvavé pronásledování křesťanů. Kdo přesně přivedl koho ke křesťanství, zda syn matku, nebo matka syna, není docela jasné. Obvykle dávají rodiče příklad svým dětem.
Helena přijala křesťanství jako šedesátiletá. Byla neobyčejně štědrá k nuzným a s opravdovou mateřskou láskou jim udělovala almužny. Pečovala o nemocné a s obdivuhodnou pokorou konala množství jiných služebných prací. Zajatce zbavovala dlouhé poroby, vysvobozovala odsouzence z dolů a vyhnance a mnohé jiné, které nepřízeň doby uvrhla do bídy, přiváděla k dřívějšímu štěstí.
Politickým problémem tehdejší římské velmoci byla však její roztříštěnost na východní a západní část. Ve východořímské říši se jako vzdorocísař rozpínal Licinius, ovšem i jeho Konstantin přemohl a celou římskou říši tak sjednotil. Pak se mohla Heleně splnit tužba navštívit oblasti na východě, kde se odehrály klíčové události Nového zákona - Palestinu. Tam se také skutečně vydala a na mnohých památných místech nechala vybudovat svatyně, které nás dodnes upomínají na nejdůležitější události z dějin spásy lidstva: V místě jeskyně, kde se narodil Kristus v Betlémě. Na Olivové hoře, kde se Kristus před svou obětí na kříži potil krví. A v Jeruzalémě nad Kristovým hrobem z něhož po třech dnech vstal z mrtvých - tady vystavěla basiliku Anastasis (Vzkříšení).
Svatá Helena rovněž nařídila, aby byly zahájeny vykopávky na Golgotě (Kalvárii). Tam vystoupila a zvolala: "Zde jsem na bojišti. Kde je vítězství? Hledám korouhev spásy a nevidím ji." Po velkém úsilí se jí dne 14. září 320 podařilo nalézt kříže hned tři. - Jak víme spolu s Kristem byli na tom místě ukřižováni ještě dva odsouzenci. Kristův kříž mohl být identifikován podle tabulky s nápisem Iesus Nazarenus, Rex Iudaeorum (INRI = Ježíš Nazaretský, král židovský), kterou Pontius Pilát nechal nad hlavu Krista připevnit. Ovšem po takřka třech stech letech již byla tabulka od kříže oddělena.
Tento problém pomohl vyřešit až zázrak jak popisuje Sulpicius Severus. Dotykem dřeva skutečného Kristova kříže byla vyléčena nemocná žena. Nalezené ostatky sv. Kříže nechala sv. Helena s největší úctou převézt do Evropy. Sama se vydala rovněž na zpáteční cestu, ale tu ji zastihla roku 328 v turecké Nikomedii smrt. Takže mohla konečně začít přijímat od Věčného Vládce odměny a pocty, jichž by nemohla dosáhnout ani od svého milujícího císařského syna.
Fresky sv. Heleny a císaře Konstantina Velikého v našem kostele jsou nyní, poté, co byla odstraněna nejhrubší na nich ulpělá špína dost nezřetelné a budou v blízké budoucnosti potřebovat zásah restaurátorů. I tak na nich můžete vidět vznešenou ženu a vojevůdce, jenž třímá žerď s císařskou orlicí a s korouhví kříže.
Snad se v budoucnu podaří obrazy na stěnách učinit zřetelnějšími. Snad se mi už nyní podařilo vám učinit zřetelnějšími osudy těch, které zobrazují.
7. prosince 2004
. Jan Janeček, O.Cr.
 
 
 


1. 2. 3. 4.
1. Freska sv. Heleny po odkrytí 2004
2. Freska sv. Heleny po odkrytí 2004, detail
3. Freska sv. Heleny čištění 2005
4. Freska sv. Heleny retušování 2005